Osobnímu rozvoji/růstu se věnuji asi od mých 17 let (teď je mi 24), kdy mě k tomu přivedla kamarádka. Doma mě tímto směrem nevedli, tam jsem musela poslouchat co je dané a hlavně nijak nevyčnívat. Nikomu to nevyčítám, okolnosti mého vyrůstání nebyly zrovna nejjednodušší. I přesto jsem cítila, že toto téma mě ohromě zajímá. Postupem času bylo potřeba se rozhodnout kam půjdu na vysokou školu. Mimo osobní rozvoj mě také zajímalo pomáhání lidem a hlavně těm, co jsou závislí na návykových látkách, lidem trpícími úzkostmi a jinými "F diagnozami". A tak jsem se rozhodla zkusit psychologii.
Na přijímací zkoušky jsem se učila, ale ne dost, takže jsem se nedostala na tu školu, kam jsem chtěla. S odstupem času vnímám, že jsem to sice chtěla, ale nebyla jsem o psychologii předvědčená. K učení jsem tehdy využívala i různé praktiky, kdy jedna z nich byla právě vizualizace. Snažila jsem si představit, jak někomu pomáhám, jak mám svoji kancelář a chodí do ní klienti a já jim jsem nápomocná. Nepředstavovala jsem si však školu samotnou. Naříklad samotné učební prostory nebo materiály, jak chodím po chodbách a tahám s sebou knihy psychologie atp. A tady nejspíš nastal ten zlom. Já netoužila po psychologii, ale po tom pomáhat lidem. O tom jsem byla přesvědčená. A to se taky stalo, teď jsem sice sociální pracovník, ale děje se vše, co jsem popsala výše. Mám své klienty, kteří za mnou dochází, pracuji se závislými lidmi a podle zpětné vazby klientů jsem i nápomocná. K tomu všemu mám možnost si dodělat terapeutický výcvik, kterým si otevřu dveře blíž k těm dalším psychickým problémům...
Pro vizualizaci je teda v první řadě důležité uvědomit si, jestli jsem pro to přesvědčený/á. Opravdu chci toto nové auto/dům/kabelku? Není to jen něco, co bych měl/a? Protože jen s přesvědčením dokážeme naši vizualizaci přenést v realitu. A s předvědčením by měla přicházet automaticky i důvěra v to, že se to stane. A důvěra nám přináší jistotu a naději v dobách, kdy to ještě nemáme. Vizualizace není něco magického nebo esoterického. Pomáhá nám soustředit mysl v situacích kolem nás na jeden cíl, tím se nám "otevírají oči" a my vidíme jednotlivé cesty k dosažení našeho "vysněného" (chápej vizualizovaného) cíle.
Přemýšlel/a jsi už o tom, co se v tvém životě stalo na základě toho, že jsi si to v hlavě dřív představoval/a? Bez ohledu na to jestli jsi znal/a nebo neznal/a vizualizaci. Je něco v tvém životě podle tvých minulých představ? Pokud ano je to nejspíš údělem vizualizace.
Mám za to, že si v hlavě vizualizujeme mnohdy i nevědomě, jelikož naše vnitřní dítě často ví, co opravdu chceme a o čem jsme přesvědčení. Tím vás chci povzbudit k tomu, že i když nevíte, co od života chcete, zkuste začít tím, že si budete vizualizovat to, jak to už víte, jaký máte pocit, když to víte? Jistota? Bezpečí? Uvědomění?
Existuje mnoho různých cest, kterými dojdete k cíli. Držím pěsti a přeju příjemné vizualizování.
PS: Budu ráda, když mi v komentářích napíšete svůj pohled na vizualozaci, ráda se přiučím novému vnímání procesu vizualizace.
M.
0 comments:
Okomentovat